Zuzčino trápení

15. listopadu 2011 v 22:28 | J
Vendy mi dala (nedala) zadání v Komixu na přání. Nějaký romantický komix o blondýnce. No na romantiku moc nejsem, ale zkusila jsem to.

Jmenuji se Zuzana a bydlím se svým snoubencem Vojtou v malé bytovce.
Pod námi bydlí majitelka bytovky paní Helerová. Má obtloustlou a rozmazlenou kočku Micku a byt přímo pod námi. Vedle nás je úplně stejný byt, ale ten prázdný.. zatím.
Viděla jsem paní domácí, jak se baví s nějakým mladým mužem. Zaslechla jsem část jejich rozhovoru
"Ten byt je volný, dřív tam bydlela mladá dívčina, ale ta odešla ze lepším"
"Určitě se mi ten byt bude líbit"
"No samozřejmě, vedle bydlí Zuzanka s Vojtíkem, jsou to milí lidé, nikdy s nimi nebyly problémy!"
Stála jsem opodál a prohlížela si letáky ze schránky a poslochala jsem, najednou se paní domácí otočila.
"Ach, slečno Zuzanko, vy jste tu? Tohle je mladý pán Matouš. Bude vedle vás bydlet."
Proběhlo klasické představování a krátký rozhovot o tom jak je to příjemný dům atd..
"Nechám vás o samotě, Micka potřebuje naklepat polštářky." řekla paní domácí a odešla.
Zůstala jsem stát s Matoušem před domem. Úplně mě svlíkal očima.
"Páni Zuzko, ehm.. asi si můžeme tykat ne?"
"Jo, mě to nevadí. Budu muset jít, můj přítel na mě čeká se snídaní."
"To je škoda, nemohla by jste potom ke mě přijít a říct mi co a jak? Jsem tu prvně a nic tu neznám"
Souhlasila jsem, ale něco mi celou dobu nehrálo.
Po snídani jsem šla k jeho dveřím, byli otevřené, tak jsem vešla dál.
"Tak Zuzanko, vítej u mě, musím říct, že ty jsi to nejkrásnější co v týhle místnosti je"
Byla jsem zmatená, ale usmála jsem se.
"Co vůbec děláš?"
"No, chci být muzikant, ale nějak mi to nejde, o pianisty není zájem"
"Hmm, to je smůla" předstírala jsem zájem.
"Ale když se na tebe tak koukám, tak zapomenu na všechny strasti života!" pronesl s jakousi hrdostí.
Hudebník a úchylnej básník? projelo mi hlavou
"Víš, byl jsem ve Španělsku a víte jak tam muž vítá ženu?"
"To nevím"
Přistoupil je mě a zulíbal mi celou ruku. Bylo to příjemné, ale děsivé, měl o mě nějak moc velký zájem
Pak mě chytil a políbil mě
"Co to děláš?" rychle jsem se odtrhla
"Promiň nemohl jsem ti odolat"
"Proboha, vždyť mám kluka!"
"Nemusí se to dozvědět!"
"Nech mě! Já ho podvádět nebudu!" řekal jsem a radši jsem rychle odešla.
Byla jsem v šoku a vyklepaná.
Uvědomila jsem si, že jsem podezřelá, tak jsem se rychle uklidnila a vešla do našeho bytu.
Vojta už mě vítal
"Ahoj lásko, co ten nový soused?"
"Co? On? No.. nic extra, nějakej pobuda, chtěl vědět jak to tady chodí a tak"
"Není ti něco, nějak se chvěješ"
"Ne, možná jsem jen unavená"
"Tak si odpočiň. Odpoledne mám směnu, tak budeš sama doma, nevadí ti to?"
"Ne, nevadí, alespoň tu poklidím a uvařím ti něco dobrýho až se vrátíš jo?"
"To budeš hodná, miluju tě"
Pak mě políbil na čelo a šel si číst.
Měla jsem strach, nechtěla jsem Vojtu v žádném případě podvádět, ale zároveň mi lichotilo, že o mě má Matouš takový zájem.
"KLEPY KLEP!" někdo zaklepal a já se lekla
"Co ti dneska je lásko? Dále je otevřeno!" řekl Vojta, má o mě pořád velký strach
Za dveřmi stál Matouš, chtěl poznat Vojtu.
"Áá, ty musíš být ten nový nájemník, posaď se u nás!" řekl mu Vojta
"Ach díky, ty musíš být Vojta, Zuzka mi o tobě vyprávěla"
Já jen seděla jako zařezaná a doufala, že nic neprozradí.
"Jsem Matouš, těší mě" a potřásl si s Vojtou rukou
"Co tě přilákalo sem do města?"
"Chtěl jsem si najít nějaký stálý bydlení a přítelkyni"
(obě věci se mu daří) pomyslela jsem si
"Jo, snad budeš mít takový štěstí jako já, Zuzka je opravdový poklad!"
"To jistě je"
"Hele kluci, povíte si to jindy, promiň Matouši, ale je tu nepořádek, musím tu uklidit, příjdeš prosím jindy?" skočila jsem jim do řeči.
"Ale miláčku, co ti dneska je? Musíš jí prominout, poslední dobou je trošku nesvá" pošeptal Matoušovi
"Úplně to chápu, příjdu jindy, zatím ahoj."
"Zuzko, co ti proboha je? Dneska se chováš divně"
"Promiň mám špatný den a není mi dobře, dneska nemám náladu na návštěvy"
"Chovala ses neurvale! Co si o nás pomyslí!" Vojta začal zvyšovat hlas.
"Hele nekřič na mě! Prostě tu nechci mít návštěvu, když mi není dobře. Navíc se mi na tom týpkovi něco nezdá"
"Miláčku, to chápu, ale nemusela jsi ho tak propichovat pohledem, on za to nemůže, že jsi měla špatný den"
"Nechme toho, nebudeme se přeci kvůli němu hádat"
"Máš pravdu"
Jen co Vojta odjel do práce...
Matouš otevřel dveře od svého bytu a hrál na piáno.
Nedalo mi to a nakoukla jsem. Jen co jsem vešla už mě držel za ruku
"Věděl jsem že příjdeš"
"Hraješ moc hezky"
"Ani jsem ti neukázal byt, pojď provedu tě"
"Vždyť je stejný jako ten náš"
"To si jen myslíš Zuzanko"
Odvedl mě rovnou do ložnice
"Hmm, hezké, pokoje jsou stejně vymalované, akorát nábytek je jiný"
"Tos ještě neviděla všechno!" ten tón se mi nelíbil.
Chytl mě a táhl mě k posteli. Chtěla jsem se bránit, ale nešlo to, prostě jsem sebou nechala manipulovat jako loutka.
Pořád mi držel ruce, povalil mě na postela neustále mě líbal. Chtěla jsem křičet a utýct, ale nějaká záhadná část mé mysli chtěla zůstat.
Ani nevím jak se to všechno stalo, ale děsili mě následky
Když bylo po všem, celá vyklepaná jsem utekla domů, svalila jsem se na pohovku a brečela jsem. Uvědomila jsem si, kolik je hodin a že musím začít vařit večeři.
Asi za půl hodiny přišel Vojta.
"Ahoj Vojtíku, jak bylo v práci?" řekla jsem mu s úsměvem a snažila se potlačit veškeré emoce.
Měla jsem sto chutí mu všechno říct, kleknout si před něj na kolena a prosit za odpuštění.
"No, ani se neptej, hrůza, strášná honička v práci, ještě k tomu jsem měl pořád takovej divnej pocit"
"Jakto? Chdáčku, pojď se radši najíst."
"To bych rád, celej den jsem nic moc nejedl"
Večer jsem se k němu přitulila.
"Miláčku"
"Ano"
"Co bude dál?"
"Co myslíš?"
"No my dva, už jsme snoubenci, ale co snáma bude dál?"
"Tobě se to nelíbí?"
"Ne, ale přemýšlela jsem o nás dvou a napadlo mě, jestli nezaložíme rodinu?"
"Ty bys chtěla miminko?"
"Jo, bylo by to fajn, ale museli by jsme se odstěhovat, není tu dost místa."
"Nejdřív by jsme se asi měli vzít"
"To určitě!"
"Promluvíme si o tom jidny jo? Jsem unavený"
"Dobrou"
"Celou noc jsem se k Vojtovi tiskla jako nikdy předtím, chtěla jsem myšlenku na Matouše vyhnat myšlenkou na šťastnou rodinu, kde jsem já Vojta a naše děťátko.
Nevím jak se to stalo, ale měla začala jsem tloustnout, pro jistotu jsem si zašla k doktorovi a BYLA JSEM TĚHOTNÁ!
Domů jsem přišla dřív než Vojta a šla do koupelny. Počítala jsem kdy jsem otěhotněla. Bylo to v dobu kdy jsem se vyspala s Matoušem, takže to dítě může být jak Vojty tak Matouše!
Se slzami v očích jsem drhla celý byt. Chtěla jsem smýt ten zžíravý pocit, ale nešlo to.
Netrpělivě jsem čekala na Vojtu až se vrátí z práce. Klaply dveře
"Ahoj lásko, mám úžasnou novinu!"
"Co se stalo!" vyhrkl
"Ale nic tak hroznýho to není neboj, budeme mít miminko!"
"COŽE? DÍTĚ!"
"Ano, naše dítě" dala jsem důraz na to naše
"To je úžasný miláčku, musíme zařídit tolik věcí"
"Hlavně by jsme měli zařídit nový bydlení, tady to prodat a odstěhovat se" hlavně rychle
"To nespěchá, pár měsíců tu ještě zůstaneme a pak něco seženem"
Šla jsem si lehnout, měla jsem toho dost, chtěla jsem pryč, daleko odsud, daleko od mýho strašlivýho činu
Večer si Vojta četl a přišel Matouš.
"Co tu chceš takhle pozdě"
"Paní domácí říkala, že je Zuzka nabouraná, tak se jí jdu zeptat kdo je otec"
"Ty zmetku!"
Vojta se rozeběhl za Matoušek, který utekl k sobě do pokoje
"Jak to myslíš, kdo je otec! Přece já!"
"Ale? Zuzanka ti asi neřekla všechno"
"O čem to mluvíš?"
"Víš, když jsi chodil do práce, tak se stala taková malá věc. Zuzka tě podvedla, se mnou!"
"COŽE??? TOMU NEVĚŘÍM ,TO BY MI NEUDĚLALA! Zuzanoo!!"
Probudil mě křik, proto jsme se rychle oblíkla a běžela jsem, v obýváků stál naštvaný Vojta a za ním smjící se Matouš.
"Lásko promiň, chtěla jsem ti o tom říct, ale ... ale já já" rozbrečela jsem se
"Jak jsi mi to mohla udělat??" začal brečet a složil se do křesla
"Ty idote! Musel jsi všechno vyžvanit! Byla to moje životní chyba a lituju toho!! Za všechno můžeš ty!"
"Já za to nemůžu, kdo je vůbec otec? Já jsem třeba ochotnej ti odpustit a zůstat se tebou, nevím jestli je Vojta stejnýho názoru?"
"Co mi chceš odpouštět?!"
"Že to dítě není moje!"
"To teda není! Když jsi se sem nastěhoval, byla jsem už dávno těhotná ty kreténe!"
"Vojto promiň, nechtěla jsem ti ublížit. Kdyby to šlo vrátit, udělám cokoliv"
"Je to pravda?"
"Jo, podvedla jsem tě"
"To vím, ale jestli je to dítě moje"
"Vím to určitě"
"Víš co, odstěhujeme se, došlo mi to, když si naléhala že chceš pryč."
"Ty mi odpouštíš?"
"Každý udělá chybu a jestli s tebou budu šťastnej tak mi na tý chybě nezáleží"
"Och, děkuju ti!"

Druhý den jsme se dali do stěhování. Vojta měl samozřejmě zlost, ale měl jistotu, že už to nikdy víc neudělám, protože vím jaký to jsou muka!


KONEC
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 •Nick-Čipera• •Nick-Čipera• | 16. listopadu 2011 v 6:40 | Reagovat

To je dobré!Pěkné napsané! :D Jinak pělná čičinka. :D

2 Ententikisims Ententikisims | Web | 16. listopadu 2011 v 10:39 | Reagovat

Romantika:).Povedlo se ti to!

3 Aňulíí Aňulíí | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 16:23 | Reagovat

Krása :)

4 Vendy Vendy | Web | 16. listopadu 2011 v 22:07 | Reagovat

Moc pěkné! =)

5 Aňulíí Aňulíí | E-mail | Web | 21. listopadu 2011 v 13:33 | Reagovat

Krása začetla jsem se do toho :)

6 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 0:42 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

7 Carley Carley | Web | 17. července 2013 v 16:33 | Reagovat

Krásné;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama